Pro virtualizaci ve Windows jsem vždy používal volně dostupný VirtualBox nebo potom placený VMware Workstation. Vždy se raději držím nativních prostředků, pokud není vyloženě nutné instalovat programy třetích stran. To, že MS má svůj Hyper-V jsem věděl, nasazovali jsme to už někdy v roce 2010. Ale netušil jsem, že je snadno dostupný i v běžných desktopových Windows (Pro a vyšší). MS zkrátka některé věci příliš nepropaguje.

Instalace

Je nutné mít povolenou virtualizaci v BIOSu. Hyper-V je dostupný v Windows Features:

Obrázek: Windows Features

po zaškrtnutí následuje automatická instalace zakončená obligátním rebootem.

První VM

V Hyper-V Quick Create kde si snadno nainstalujete OS. Nabízí dokonce image vybraných verzí Ubuntu. Ty lze skutečně nainstalovat jedním klikem. Nebo můžete nainstalovat OS z instalačního média.

Obrázek: Hyper-V Quick Create

VMka budeme spravovat v Hyper-V manageru. Adminům Windows jistě velmi dobře známé prostředí (které sahá snad až někam v NT 4.0).

Obrázek: Hyper-V Manager

Síťování

VM mají virtuální síťovky, které jsou připojené do virtuálního switche. Výchozí je nějaký NAT switch, pomocí kterého se sice vmko dostane na Internet, ale nelze se na něj připojit z internetu. Pokud chceme mít virtuálku ve stejné síti jako fyzické stroje (což snad chceme vždy), tak musíme nastavit nový vSwitch a připojit jej na fyzickou síťovku. A do tohoto switche potom budeme připojovat WAN interface připravených virtuálek.

Obrázek: Nastavení vSwitche

Ovšem pozor. Toto nastavení způsobí překonfigurování sítě. Na původní fyzické síťovce se vypnou protokoly IPv4 i IPv6 a toto nastavení se přenese na nově vzniklý interface virtuálního switche. Tj po té je nutné zkontrolovat nastavení nového vEthernet interface. U mě se například nepřeneslo nastavení DNS resolverů.

V profesionálnějším prostředí by bylo lepší vyhradit pro tento vSwitch další samostatný adaptér a nesdílel jej s hostujícím OS.

Obrázek: Nastavení vEthernet

Následně se můžeme do VMka připojit, vyskočí na nás okno podobné vzdálené ploše.

Obrázek: Připojení se do virtuálního stroje

A pracovat běžným způsobem.

Obrázek: Virtuální obrazovka vmka

V nastavování lze pokračovat dále, lze si například nastavit Enhanced Session, nastavit si tak interní RDP server a připojit se na něj. Bude fungovat sdílení schránky apod.

Což je mimo záběr tohoto článku, cílem bylo ukázat, že Windows obsahují vlastní Hypervizor a že není nutné instalovat SW třetích stran.